Michael Goller je spontánní kolorista s
obdivuhodným citem pro barvy, což se ukazuje v
mnohotvárnosti malířských akcentů.
Subtilní barevné partie
smíchané z odvážných
kombinací spektrálního
barevného kruhu, propůjčují dílům
jednoznačnou náladu, ve které se pak ta
jemná nitka kresby odvíjí nebo jak na
olejových obrazech vzdorovitá přilnavost kreseb
vede až k pocitu, že obraz pukne.
Obsahově jsou tyto práce svým
důmyslným tématickým titulem pro
cvičené oko lehce poznatelné i když to vyžaduje
dávku trpělivosti tyto divergentní
potenciály forem spatřit.
Tady je Goller zcela otevřený. Jeho metafory
pocházejí z našeho
fyzického světa nebo lidských a
zvířecích tělesných forem.
Nápadné přitom jsou různé pohledy,
které sahají
od perspektivního zobrazení až k
siluetám samoznaku. Obdivuhodné přitom je, že
přesto tvoří harmonický celek. Zasáhne
Goller tímto náš
triviální rozhled, který se
také skládá ze samých
odlišných pohledů?
Právě spojení řeči a předmětu k
dialogické obrazové řeči, zapůjčuje
dílům Michaela Gollera sílu a originalitu, a
proto se vyplatí, se jimi intenzivně zabývat.
Franklin Puehn, 01/2006
Někdy vedle sebe, často ale do sebe navzájem.
Možná je nejpronásledovanější a nejneúnavnější z členů skupiny
Querschlag, u něhož úzce vedle sebe leží pochybnost o sobě samém a
závrať z výšek.
Jeho malby jsou ornamentální, expresivní a vypravěčské v jednom,
směšují prvky komiksu s abstraktní magií barev, chtějí
rozrušit
obsahovou přímostí a přitom zůstat čirým uměním. Realistický snílek,
asociativně opisující, který chce očarovat vesmíry skrze poezii. Jeho
obrazové popisky doufají např. od Zotročení Stvořitele přes Vykoupení
ducha a Materie, což na obraze působí jako labyrintické poblouznění.
Stále znovu jsou slova a věty zapisovány do maleb, většinou již
nerozluštitelné se přibližují hieroglyfům. Šumění napříč časem, ve
kterém se stýkají perspektivy, prostory se zavírají prostřednictvím
barevných ploch, postavy a zvířata symbolicky zůstávají vězet někde ve
vrstvách obrazu, kopance se roztahují a ruce mizí. Sem a tam nalepené,
namalované pravoúhelníky normované podle DIN jako chladně vnikající
přítomnost do jeho tvůrčího chaosu, s jiným kódem pro
dorozumívání. Michael Goller však zůstává spjat se zemí, jako
s ústy umazanými od nutelly nebo v rozhovoru se
sáčkem čaje.
Ironie a skrytý úmysl pokaždé, poetický je spíše ten vzadu ukrytý svět.
Ve všech případech malby, které samy ze své smyslové substance
vytvářejí protipól sentimentální estetiky zboží.
Dr. Ina Gille, Lipsko v květnu 2005
česky: Renata Palivcová